Historie

Dalmatin je sportovně založený pes. Odpovídá tomu jeho atleticky stavěná postava, nadprůměrná fyzická aktivita a i neustálý zájem o cokoli, kde se něco děje. Má ovšem také rád svůj klid, pohodu domova a svůj pelíšek, kde velmi poctivě odpočívá. Typická je jeho nejen fyzická vytrvalost, pokud si dalmatin něco vezme do hlavy, tak bojuje, dokud to nedostane. Automatická podřízenost rozhodně není u dalmatina samozřejmostí.

Dalmatin potřebuje páníčka, o kterého se může opřít, ale zároveň který mu nedovolí aby mu přerostl přes hlavu. Dalmatin je temperamentní a energický pes. Pokud je mu věnováno dostatek času i pohybu, vyroste z něj vyrovnaný, poslušný a nenahraditelný společník. Jsou i tací, kteří pokud právě neběhají vedle kola, neplavou v rybníce nebo se nevěnují jiné aktivitě nebo činnosti a relativně klidně stojí, alespoň bouřlivě mávají svým ocasem ze strany na stranu. Pojďme se teď podívat do jeho historických kořenů a zjistit, jak to vlastně bylo. . .

Dalmatin patří mezi vůbec nejstarší známá plemena, kdy jejich předchůdci se nacházejí již na nástěnných malbách hrobek egyptských faraónů. Původ plemene je ale nejasný. Dle církevní kroniky ze 14. století a také z roku 1719 má mít dalmatin původ někde ve Středozemí, pravděpodobně z Dalmácie (střední část Jadranského pobřeží – Chorvatsko), odkud se díky námořníkům rozšířil po Evropě, včetně Velké Británie.

Dalmatiny poznáme také na obrazech italských malířů z 16. století a na freskách v Zaostrogu v Dalmácii, což svědčí o jejich oblibě. V díle jistého Thomase Bewicka z roku 1792 nalezneme popis i kresbu dalmatina, který je zde nazýván již slovem dalmatin anebo také jako kočárový pes. Dříve byl také jako válečný, strážný, lovecký pes, později průvodce šlechtických kočárů. Nyní zařazen mezi lovecké; sportovní a jako společenský pes. Dalmatin byl velice populární v 18. století ve Velké Británii, kde běhali před kočáry a uvolňovali jim cestu. Zejména v Británii provázela více než sto let skupina dalmatinů co by „trabanti“ neboli „tělesná stráž“ kočáry vznešených osob na ne vždy bezpečných cestách..

Dalo by se říct, že dalmatini spíše zdobili dekorativní honosné ekvipáže jako efektní módní doplněk. Díky svému nápadnému, nepřehlédnutelnému zbarvení, dekorativnosti, ladnosti a vyváženosti tělesné stavby i vynikajícím běžeckým schopnostem nemohli mít v této roli konkurenci. Carriage Dog neboli kočárový pes, to byla v devatenáctém a ještě na počátku dvacátého století nejčastější z mnoha přezdívek, které dalmatin získal. V 18. století byl také nazýván jako Bengálský brakýř, někdy se mu říkalo i tygří pes.

Vůbec první standard dalmatina byl zveřejněn v roce 1882 Angličanem jménem Vero Shaw a v roce 1890 byl tento standard uznán jako oficiální plemenný standard. Dalmatin byl v r. 1930 importován se Spojeného království do celého světa a do Československa byl poprvé přivezen v roce 1970. Jako zajímavost lze uvést i to, že v 19. století byl dalmatin používán jako pomocník hasičských oddílů k ovládání koní tahajících hasičskou stříkačku a hasiči v Chicagu mají dokonce dodnes dalmatina ve znaku a jako svého maskota. Snímky hasičských brigád u naleštěných červených vozů s bíločernými dalmatiny jsou ovšem skutečně působivé.

Dalmatin je rozhodně více než jen dekorativním krasavcem. V průběhu staletí se s mimořádným úspěchem zhostil mnoha rolí. Od již zmíněného běhání za kočárem přes lovecké využití jako „ptačí pes„, schopný i práce retrívra, spolehlivý hlídač obydlí, který sobě vlastním způsobem upozorní majitele na přítomnost cizích či nezvaných hostů, nadšený sportovec, vždy a za všech okolností však především jemný, pozorný, něžný a citlivý společník.

                                                                                            autor / author: Věrka Hejtíková, kennel Petrovický vítr